Lineage II příběhy- část 2 Král Dionu

Král DionuV nesčetných bojích o hrad
Dion zemřelo již mnoho lidí a další se na smrt připravují. "Pane, máme
zde několik desítek mágů a něco málo bojovníků".Vznešený válečník s
pláštěm bledě modré barvy a stejně tak bledým obličejem se zadíval na
svého o hlavu menšího rádce: " ať se mágové seskupí u levých hradeb a
ať nikoho nenapadne pouštět se do hlavní brány, ta je až příliš dobře
hlídána". " Rozkaz pane " a dlouholetý rádce lorda Gogha vyjel za
válečníky. Gogh si ještě chvíly zakrýval oči před pálícím sluncem a
pozoroval pomalu se probouzející hrad. Poslední válečník, který ještě
nestál na svém místě, se s ustaraným výrazem hnal na levou stranu
hradu, aby nepromeškal začátek útoku a v tom uslyšel křik Lorda,
kterému zastínil obzor drak, který tryskem letěl na nic netušícího
válečníka. Poslední varovný výkřik Gogha a poslední výkřik válečníka,
zmítajícího se v drakově tlamě. Po úchvatném příletu Krále Dionu na
drakovi se Lord Gogh ani nehnul a neda l znát sebemenší známky
strachu." kdo je schopný ještě po mém výstupu utíkat, tak ať zmizí, má
pevnost je nedobytná!" zachvástal se král. " ještěrka ještě nikdy
nevyhrála válku, jdi se schovat pod trůn, dnes přišel den tvého
sesazení !" pronesl Lord a pohrozil Králi dvěma meči, které byli
zakrouceny po vzoru blesku a které se nelibě nazývaly Stormbringery.
Král se usmál a zavelel vojskům na hradbách ke střelbě, pak se odebral
zpátky do hradu, kde bude vyčkávat na Lorda. Začalo pršet, mágové
metali obrovské ohnivé koule na hradby, jiní využívaly blesky kvůli
dešti a kalužím, které je dovedou až k cíli, jiní zase povolávaly mocné
bouře, hurikány a temnou magii, aby pobořily hradby hradu. Gogh se na
dobývání díval zdálky, nemohl se zapojit do boje, protože neměl znalost
v magii a svými meči by hradbám neublížil. Po ukrutném magickém útoku
se hradby ani nehnuly a mágové začínali být nervózní. Před hradbami se
seskupily tři nejváženější šlechtici Dionských planin a jak jeden, tak
druhý sesílali obdivuhodné paprsky plné síly tomu třetímu. Když bylo
dílo dokonáno, tak se třetí šlechtit zvedl ze země, oklepal se a
zakouzlil hurikán na hradby, které se nejdříve velmi prohnuly a pak se
propadly do sebe. Lord Gogh ani na chvíly nezaváhal a začal se
prosekávat řadami nepřátel až k trůnímu sálu, kde již čekal král sedící
na trůnu. Jeden z válečníků se podíval za sebe, na Dionskou krajinu,
kterou lemovali orkské oddíly od západu po východ. Gogh se ve svém
útoku umírnil a otočil hlavu, aby zjistil co se děje v řadách jeho
válečníků. Jenže jeho slavná armáda byla pobita a lord se nezmohl na
jediné slovo, ani na nicotné pohnutí rukou. Kolem Lorda proběhl
potetovaný orkský náčelník, který za běhu křičel lámanou lidskou řečí "
děkujeme vám za ty hradby, ani my bysme je nedokázali tak skvěle zbořit
" a s těmito slovy se do Lordovy hrudě zasekla náčelníkova sekera.
Stále hustě pršelo a slané kapky dopadali Goghovi do rány od
sekery, kterou pomalu umívaly od krve, Lordovi se zastesklo po
domovině, kterou již nikdy neuvidí a po dceři a ženě, které na něho
doma čekají. Gogh si ještě před smrtí obě vybavil a s posledním
výdechem pronesl " odpusťte mi" a skonal. Od té doby na trůnu sedí
orkové a čekají, až příjdou další neposedné duše a přidají se k
ostatním, kteří zde zmařili svůj život.